Jak domeček z karet

09.08.2022
Včera mě všechno přemohlo. Ráda bych tu sdílela i mé dole ne jen nahoře a asi bych taky ráda slyšela, že v tom nejsem sama. Protože si tak zatraceně připadám.

Přehrada plná slz

Nikdy jsem asi doopravdy neměla depka den... Ale právě včera jsem se cítila jako špatná matka, protože jsem se sesypala. Nejhorší je, že jsem na to byla opět zase sama. Vzala jsem kočár a prostě jela dokud jsem nebyla tak daleko a sama, že jsem si mohla sednout a proste brečet. Bylo to jako bych to v sobě držela věky a konečně rozbila tu velikou přehradu maskovanou úsměvem a vše se vyplavilo. Vim, ze by se před dětmi nemělo brečet nebo dávat najevo zoufalost, ale neměla jsem ho kam dát a prostě už jsem si nemohla pomoct.

Seděla jsem na lavičce, jak holé neštěstí a nohou houpala kočár, koukala do země a na zemi sledovala brouka jak se snaží dostat z horkého asfaltu do trávy. On cestu našel, ale co já? Jak se dám dohromady a stanu se silnou ženou a dobrou matkou?

Nechci poslouchat ty kecy, že nejsou dobré a špatné matky. Ani to jak mám úžasného chlapa, který si přeci musí odpočinout. Tohle vše já vím a snažím se.. ale občas si přijdu jako v kleci. Z plných sil se snažím dostat ven, ale moje snaha mě jen stojí další energii a někdy bohužel i slzy.
 Vím, že mám krásného, zdravého chlapečka a zázemí, které nemá každý. Ale občas bych se chtěla dostat ven z toho všeho a prostě jen z plna hrdla křičet do světa a pak se vrátit jako mé nové já.. lepší já. Být zase mámou i partnerkou, která na sebe může být hrdá a vše dělá na sto procent 

Nemyslete si jsem vděčná, ano to jsem. Ale taky pěkně ztracená.  

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky